EN
Tento palác patřil také Petru Bironovi, vévodovi Kuronskému a Zaháňskému. Ten byl mimo jiné v letech 1792 -1800
majitelem náchodského a vyIíčil jej spisovatel Alois Jirásek v románě „Na dvoře vévodském". Po jeho smrti pražský
palác užívaly jeho dcery, tedy i Kateřina Vilemína Zaháňská - známá „paní kněžna" z románu Boženy Němcové „Babička".
V roce 1806 jej vykoupila od vlastní rodiny Marie Luisa Paulina - sestra Kateřiny Vilemíny. Později patřil také
kurfiřtovi hessenskému.
V roce 1816 se stal majitelem objektu vévoda Charles Alain Rohan z Bouillon a Montbazon, za něhož dostal současnou
pozdně klasicistní podobu, po přestavbě z let 1838 - 1841. Rohanům náležel od roku 1816 do roku 1945.
Dvoupatrová budova uzavírá svými křídly dva dvory. Atikový štít zdobí erb Rohanů. Zajímavý a dosti vzácný prvek
představuje okno se syrským obloukem. Na zadním průčelí nahrazují korintské hlavice pilastrů iónské, charakter oken
je stejný jako u ostatních fasád.
V přízemních prostorách se uplatňují raně i vrcholně barokní a klasicistní klenby. Střední křídlo, dělící dvory,
zdobí v koutech niky s vázami se lvími hlavami a půvabný bronzový akt od sochaře Břetislava Bendy (1897-1985), jež
byl žákem Myslbeka a Štursy. Nejzajímavější místností paláce je Velký zrcadlový - původně taneční - sál v 1. patře.
Zde se nachází ono tzv. syrské okno. Jeho interiér člení dvojice korintských sloupů na kratších stranách, stropy má
tabulové-kasetové a podlahy intarsované v klasicistním slohu.
