Ministerstvo
školství,
mládeže
a tělovýchovy

Proces vzdělávání patří k prvkům ovlivňujícím konkurenceschopnost zaměstnanců i zaměstnavatelů. O tématu jsme hovořili s Mgr. Jakubem Stárkem, ředitelem odboru dalšího vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Jakou cestou se ubírá daIší vzděIávání v ČR a jak ho MŠMT podporuje?

Vzdělávání se stává nezbytnou komoditou a dostává se na průměrnou úroveň ve srovnání s ostatními členskými státy Evropské unie. Čím více se vzdělávání stává přirozenou součástí života v ČR i Evropě, tím více se i stát musí starat o dlouhodobou udržitelnost kvalitních vzdělávacích systémů. V takové chvíli ministerstvo využívá příležitosti financování z ESF a nepřímé podpory dalšího vzdělávání (např. zákonem č. 179/2006 Sb.). Současná ministryně Miroslava Kopicová v letech 2006/2007 vyjednala finanční prostředky na podporu dalšího vzdělávání při přípravě Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Je členěna do tří částí: podporu poptávky po dalším vzdělávání, podporu nabídky dalšího vzdělávání a systémová opatření. Přes rozdílnost přístupů při financování a různorodost cílových skupin je vždy zásadní přístup: otevřít všechny možnosti, ale nedat nic zadarmo. Ministerstvo je aktivním hráčem, ale vzdělávání v dospělosti musí existovat i bez pomoci úředníků. Všechny aktivity musí nastavit trend, ale nesmí na podpoře ministerstva zůstat závislé.

Jak systém daIšího vzděIávání v současné době reaguje na rychIe se měnící potřeby zaměstnavateIů a zaměstnanců?

Systém splňující tyto předpoklady musí být založen na spolupráci všech partnerů, zejména zaměstnavatelů a vzdělávacích institucí. Vzdělávání v dospělosti je nejrychlejší cestou, jak získat kvalifikaci, abych byl co nejdříve uplatnitelný na trhu práce. Zde hraje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR roli garanta, že systém vzdělávání bude reflektovat požadavky zaměstnavatelů a že finanční prostředky státu budou směřovat k naplňování těchto požadavků. Hlavní roli zde hraje Národní soustava kvalifikací (NSK) podporovaná projektem z ESF - Národní soustava kvalifikací 2.

Co přesně zahrnuje NSK 2?

Projekt NSK 2 je cestou, jak rozpohybovat Národní soustavu kvalifikací a zaměstnavatele k aktivnímu přístupu k otázkám kvalifikací a vzdělávání. Předmětem prací v rámci Národní soustavy kvalifikací je tvorba popisů kvalifikací a jejich provázání s trhem práce (provázání s Národní soustavou povolání).

Co se míní pod pojmem kvaIifikace, kde ji může zaměstnanec získat?

Kvalifikace je soubor znalostí a dovedností, které jsou uplatnitelné na trhu práce. V zákoně č. 179/2006 Sb. rozeznáváme kvalifikace dílčí a úplné. Dílčí kvalifikace zahrnují menší celky znalostí a dovedností. Jsou nejrychlejší cestou, jak získat možnost uplatnění na trhu práce. Příkladem je třeba obsluha hostů, skladník, prodavač, pokladní. Úplná kvalifikace je poté stupněm vzdělání a dá se dosáhnout studiem na střední škole či doložením souboru dílčích kvalifikací a závěrečnou zkouškou, například výuční. V podstatě lze jako puzzle složit dílčí kvalifikace dosažené zkouškami podle standardů NSK a nahradit jimi roky studia na střední škole. Zájemci mohou získat kvalifikaci ve vzdělávacím procesu na škole - formálním vzděláváním, v rekvalifikačním či jiném kurzu - neformální vzdělávání, nebo např. v rámci svých koníčků či od svých rodičů (informální učení).
Mohou ji pak ověřit u autorizované osoby, zkušebního komisaře, kterému prakticky osvědčí, že mají znalosti a dovednosti pro výkon dané části povolání či pracovních činností. Fakticky zkouška vypadá jako zkouška v autoškole. Osvědčení (certifikát) o dílčí kvalifikaci popisuje, jakými znalostmi a dovednostmi disponuji a prokáže zaměstnavateli velmi konkrétně, jaké činnosti pro něj mohu vykonávat.

Jakou formou mohou zaměstnavateIé ovIivnit tvorbu kvaIifikace?

Zaměstnavatelé jsou alfou a omegou celého systému. Zaměstnavatelé sdružení v Sektorových radách ČR definují nejdříve jednotlivá povolání a ve vazbě na ně poté dílčí kvalifikace. Iniciativa tvorby jednotlivých standardů vychází právě ze zájmu zaměstnavatelů a priorit, které mají v jednotlivých odvětvích. Standardy jsou tvořeny ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání, který dohlíží na jejich jednotnost a provázanost s formálním vzděláváním. Po dokončení a schválení standardů v Sektorové radě ČR jsou předány příslušnému ministerstvu a nakonec ministerstvu školství, které je v poslední instanci schvaluje a zařadí do NSK. Od té chvíle jsou platné.

Jaký přínos budou mít Sektorové rady pro maIoobchod?

Podpoří transparentnost kvalifikací a po propojení s rekvalifikacemi (stalo se tak v srpnu roku 2009 vyhláškou č. 176/2009 Sb.) bude stát podporovat nezaměstnané v získávání znalostí a dovedností vymezených ve standardech. Požadavky reprezentativních zástupců v Sektorových radách ČR v oblasti maloobchodu budou tedy reflektovány při vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu. Současně tímto způsobem ovlivní i vzdělávání na středních školách.