EN
Pane ministře školství, v úřadu máte pěkné dusno. Právě skončila další mimořádná tiskovka. Tentokrát ne k
úniku maturitních zadání na internet, ale k seminárce, kterou jste prý psal za šéfku svého kabinetu a studentku
soukromé VŠ Janu Machálkovou. Budete za takových okolností v březnu usilovat o obhájení funkce místopředsedy Věcí
veřejných?
To je velká otázka. K tomu se budou vyjadřovat jiní. První, kdo se k tomu vyjádří, bude
moje manželka.
Manželka rozhoduje o vaší politické kariéře?
Já jsem ministr, já jsem místopředseda VV, já
jsem spoluzakladatel této strany. A já budu chtít znát názor své manželky, jestli je možné při mém vytížení na
ministerstvu a při naší rodinné situaci (ministrovi se právě narodil čtvrtý potomek) ještě toto skloubit. Na
základě domluvy se svou paní to přednesu nejbližším kolegům a vedení VV a budu žádat, aby respektovali náš názor.
Ministrovi v tu chvíli zvoní mobilní telefon. Ano, Luci? Dopovím, prosím tě, rozhovor s Právem a pak ti hrozně rád
zavolám, protože já jsem tu tiskovku neviděl. Budu chtít tvůj názor. Hovoří manželka, ministr zbledne, pak
žertovně: Jo? Tak to zní skoro výhrůžně…, zavolám. Děkuju.
To byla manželka?
Ano, manželka. Prý – to bys měl slyšet!
Ona se dívala na vaši tiskovku?
Teď se dívala. A teď mně volá zpětnou vazbu. Když jsem na
tiskovce seděl, ani jsem netušil, že to bude tak dramatické!
Prožívá vaše vystoupení v televizi emotivně?
Moje paní to prožívá velmi emotivně. Ona je
emotivní člověk. Já jsem také poměrně emotivní člověk. Ona je člověk, který mě velmi dobře zná a ví, jak to myslím.
A strašně silně prožívá, když to vyzní – a třeba i mojí neobratností, teď nic proti novinářům –, když má vyjádření
vyznějí tak, že je pochopí ostatní jinak. To nesmírně těžce prožívá.
To byla už druhá mimořádná tiskovka během dvou týdnů. Teď se objevují dokonce informace, že by vás měl v
březnu v ministerské funkci vystřídat jiný člen VV. Neotravuje vás to – být ministrem?
K tomu mám dvě
poznámky. Jednak děkuji za podporu kolegům z Věcí veřejných, koaličním partnerům a premiéru Nečasovi, který mě
podpořil v médiích. A za druhé je to moje filozofie. Mně by bylo hůře v bahnitém rybníku, kde se nepohne ani vlnka,
kde je mrákotné ticho, než v Niagaře, kde vám létají dvoumetrové vlny přes hlavu. Není to dvakrát příjemné, to
musím uznat. Ale na druhou stranu cítím, že se něco děje, že to, co dělám, je příčinou této reakce. A já jen mohu
sedět a analyzovat, proč je ta vlna za poslední dva týdny tak velká.
Proč? Machálková 145 330 Kč, ředitelka odboru komunikace Lucie Kubovičová 114 030 Kč, mluvčí Václav
Koukolíček, jenž tu sedí s námi, 129 321 Kč – to jsou odměny, které jste těmto úředníkům a ještě i dalším koncem
roku rozdal.
Čísla za kvartální odměny nebudu komentovat. Ale chci obecně říct, jak vznikla.
Zeštíhleli jsme ministerstvo o 18 procent. Svým náměstkům jsem rozdal částky, aby dali svým podřízeným pocítit, že
díky tomu, že pracujeme v menším počtu, tak chci, aby tady byli kvalitní úředníci, dobře zaplacení a odolní proti
korupci. Takže já nemám problém s dobře zaplaceným úředníkem.
V tiskovém oddělení hrozí korupce?
Nerozděluji oddělení a úředníky podle oddělení.
Slečna Machálková, nejprve vaše poradkyně, je kolikátý člověk v čele vašeho kabinetu?
To je
dobré říct. Je to čtvrtá vrchní ředitelka v pořadí.
To je poměrně vysoké číslo, uvážíme-li, že jste v úřadu od loňského července.
To je jistě
číslo, které je potřeba okomentovat. Tady pozice vrchního ředitele vzhledem k mým předchůdcům, než jsem do úřadu
nastoupil, byla démonická. To byl člověk, který měl neskutečný vliv. Dnes zpětně říkám, že měl větší vliv než
ministři. Tři předchozí ředitelé kabinetu nedokázali navázat na tuto autoritu, nedokázali ji potvrdit.
Ředitele jste si přivedl vy sám. Nejde o manažerské selhání?
Já jsem neznal, co obnáší být
ministrem, co obnášejí jednotlivé pozice i konkrétně tato. Přiznávám, že tři čtyři měsíce jsem si zvykal na to, že
je to klíčová pozice kabinetu, a pak jsem si velmi těžko zvykal, že lidé, kteří tam jsou, nedokážou tuto roli
dostatečně naplnit.
Jak se vůbec informace o platech úředníků dostaly do médií? Není to tak, že odměny jiní úředníci považovali
za neobvyklé, proto o nich novinářům řekli?
Jsem konzervativní člověk. Do dnešního dne jsem si
nenechal vyjet seznam odměn. A nedělám to kvůli tomu, abych si ověřil, jestli únik informací je pravdivý, nebo není
pravdivý, ale ztratil bych tím důvěru u svých top manažerů. Jestliže jsem jim dal peníze, aby je rozdělili, tak já
ani na vteřinu nepochybuji, že je rozdělili správně. Co se týká úniku informací, může za tím být samo ministerstvo.
Na tomto úřadě totiž přichází výrazné zeštíhlení. Na druhou stranu cítím ještě silnější hysterii z toho, že hodlám
slučovat malá ministerstva – tedy 17 přímo řízených organizací (například Výzkumný ústav pedagogický, Ústav pro
informace ve vzdělávání, Českou školní inspekci, Národní ústav odborného vzdělávání, Cermat, který chystá státní
maturity, a další ústavy ministerstva). Od 1. dubna dojde ke sloučení tří malých ministerstev. Od 1. září chystám
sloučení dalších tří. A to je jenom nadechnutí se pro rok 2012. Z těch 17 malých ministerstev chci udělat tři
podpůrné organizace. A je to z jednoho prostého důvodu. Byrokracie, která z nich dopadá na školy, je tak velká, že
často činnost škol paralyzuje.
Kolik mělo ministerstvo zaměstnanců, když jste nastoupil, kolik jich má teď a kolik jich bude mít na konci
letošního školního roku?
Ministerstvo bez přímo řízených organizací a bez lidí v úseku eurofondů
placených z evropských peněz mělo asi 465 lidí, na konci roku jsme měli o šedesát méně. Nyní se připravuji na další
vlnu. Myslím, že můžeme jít hluboko pod tři sta úředníků samotného ministerstva. Že to může být takto
efektivní.
V přímo řízených organizací pracují stovky lidí také, že?
To je zhruba stejné číslo, jaké
bylo na ministerstvu. Kolem 450. Tam to musí být dramatické snížení na šedesát výkonných úředníků. Ale snížení
počtu musíme udělat v horizontu dvou tří let. Některé organizace jsou dány zákonem, některé mají velmi silné
lobbistické zázemí.
Malá ministerstva sídlí v lukrativních prostorách v centru Prahy. Sloučí se do jedné budovy a ostatní domy
prodáte?
Ano. My si ale také dokonce budovy pronajímáme, takže první zeštíhlení se bude týkat
takovýchto organizací. Úředníci půjdou do Hostivaře, do budovy patřící ministerstvu, a zbavíme se dvou
pronajímaných.
Budovy se za stovky miliónů perfektně zrekonstruovaly a teď se prodají?
Souhlasím s vámi, že
se vynakládaly velmi nehospodárně peníze a že se tu na dlouhá léta tyto organizace zabydlovaly ve svých sídlech. To
mě nesmí na druhou stranu bránit je zeštíhlit. Ano, byly tu výdaje. Něco vám povím. Asi před měsícem jsem měl na
poradě vedení jednu přímo řízenou organizaci, která si usmyslela, že by rozšířila prostory pro svoji činnost zhruba
o tři místnosti. A ta činnost měla být kavárna. Návrh jsem okamžitě smetl.
Ministerstvo funguje řadu let hlavně tak, že si najímá firmy. Najme se firma, jež připraví výběrové řízení,
tam je vybrána další firma, ta si najme externí zaměstnance a ti něco pro ministerstvo udělají. Třeba připraví
další výběrové řízení. Nemělo by se ministerstvo zredukovat pouze na jeden odbor akvizic?
Když jsem
nastoupil, do konce roku se mi podařilo dát dohromady odbor akvizic, který má svého ředitele, začal od ledna
pracovat, v tuto chvíli má tři zaměstnance. Tento odbor by měl být časem zodpovědný nejenom za všechny zakázky na
ministerstvu a v organizacích přímo řízených, ale třeba i ve všech výchovných ústavech. Těch je 90 po celé
republice. Mojí ambicí je centralizovat všechny tendry, centralizovat veškeré nákupy. Vše zprůhlednit.
Naleznete ale vůbec v Česku firmu, která se pohybuje v oblasti školství, ale není napojena na toho či onoho
úředníka?
V tomhle mám dva směry: První je transparentnost. Každý novinář by měl vidět ceny,
výběrovou komisi, všechny podmínky veřejné zakázky. Druhá věc je to, co říkám: mějme méně úředníků, výkonných,
velmi dobře zaplacených a to je nejlepší lék proti korupci. Úředníků, kteří jsou odolní, protože vědí, že jim
nestojí za to přijít o místo. Hrozně špatné v našem systému je, že nemáme zákon o státní službě, takzvanou
definitivu. Kdybychom dokázali ministerstva vyčistit a dát definitivu výkonným úředníkům, jistotu zaměstnání za
dobrou odměnu, tak možná máme 50 procent problémů za sebou.
Třeba státní maturity?
Já jsem ten, který na sebe vzal odpovědnost za státní maturitu, ale i
ten, který se ji nebojí kritizovat. Je to neskutečně předražený projekt.
Kolik podobných projektů jako státní maturity, které už vyšly na víc než miliardu, máte ve školství?
Takových, o kterých veřejnost neví.
My tu máme takzvané individuální projekty národní, kterých je v
tuto chvíli pětadvacet v celkové hodnotě tří miliard. A teď vám řeknu svoji zkušenost s úředníky a se snahou něco s
tímto udělat. Prvního čtvrt roku jsem měl představu, že si sedneme, tyto projekty projdeme a řekneme, tento projekt
je neefektivní, vyloženě se tu utrácejí peníze. Ovšem komise a úředníci od první minuty – seděli jsme na tom celý
den – mě přesvědčovali, že každý projekt je strašně důležitý. Po jednom dni jsme došli k tomu, že nemáme jediný
projekt, u kterého by úředníci řekli, že je neefektivní. Poté, co jsem propadl lehké depresi, mě napadlo, že bych
se na to měl podívat právě personálním pohledem. A to byla cesta k odšpuntování personální politiky ministerstva.
Teprve pak jsem zjistil, že tu mám 32 skládaných úvazků, že tu lidé pracují na dva a půl úvazku navzájem mezi
organizacemi. Přišel jsem na to, že tu jsou v projektech lidé, kteří jsou výrazně angažováni na fakultách, v
různých firmách, a přesto mají velmi výrazný úvazek na ministerstvu školství. A možná přes personální korekce dojdu
k tomu, že některé projekty budou ukončeny nebo že budou vyměněni lidé.
Kolik miliard podle vás prolétlo na ministerstvu za posledních patnáct let komínem?
Ty noviny
bude číst ministr financí Kalousek. A já všude říkám, když tam on není – ale risknu to i nyní –, že pro školství je
relativně peněz dost, jenom jsou velmi nehospodárně používány. Tady je x projektů, mně se těžko odhaduje celková
částka, ale já na ně narážím. Bylo tu třeba environmentální vzdělávání, ekologický směr ve vzdělávání. Bohulibá
myšlenka. Ale co se nestalo? Byl tu poradní sbor, pak tu byli lidé, kteří měli firmy, ano, paradoxně ti v tom
poradním sboru měli ekologické firmy. A pak na konci byla schvalovací komise. A je pro mě nemyslitelné, že poradci
exministra Lišky, ať mluvím konkrétně, měli své firmy a zároveň schvalovali v komisích projekty. Takhle se tady
utrácely peníze. Nebo tolik zmiňovaná sexuální příručka. Zaplatila se z ministerských peněz soukromým autorům, to
budiž. Ale pak se řeklo učitelům: léta to učíte špatně. Zpochybnil se učitel a otevřel se „sexuální byznys“.
Najednou, když se zpochybnili učitelé, vyrojily se firmy, které nabízely sexuální výchovu dětí ve školách – opět za
peníze ministerstva. To je několik příkladů, jak tady utíkaly předem připravené peníze.
Když budete postupovat podle programu VV, budete bojovat proti tomuto systému. Ale to vám může zlomit vaz.
Opravdu se nebojíte, že v březnu skončíte?
Zase ta březnová spekulace. Neřekli rok.
Pochopil jsem tento březen.
Tak nevím, jestli by se mně a mé rodině neulevilo, kdyby tato
předpověď byla správná, ale není žádný signál od kolegů z Věcí veřejných nebo od koaličních partnerů. Na druhou
stranu já jsem tady zavedl odbor akvizic, budu centralizovat nákupy a budu s tímto silně zápasit. Projekty vracím,
nepodepisuji, jsem velmi ostražitý. A zde má zase nezastupitelnou roli vrchní ředitel kabinetu, který mně ty věci v
uvozovkách přežvýkává a upozorňuje mě na nášlapné miny. Jinak mám před sebou jednoznačný termín, a to je květen–
červen 2011. Tedy státní maturity. Tam nesu plnou politickou odpovědnost. Dávám hlavu na špalek. Nebojím se však.
Zavedeme první objektivní měření kvality vzdělávání u nás.
12 tisíc chyb v říjnové generálce není málo. Odstraníte je?
Jednoznačně. To garantuji nejenom
společnosti, ale i kolegům ve vládě. 12 tisíc chyb je relativně hodně. To nebagatelizuji. Na druhou stranu je to
daň za nesmírně byrokratický moloch, který jsme si tady za léta nastavili.
Nové maturity připravuje asi už popáté ředitel Cermatu Pavel Zelený. Když byl několikrát odvolán, musel asi
pochybit, vy nadto hovoříte o molochu. Proč nadále maturity Zelený řídí? Protože je člověk
ODS?
Přiznávám, že nevím, čí je člověk. Já myslel, že když je Zelený, že je ze Strany zelených. Celou
dobu. Ale vážně, já nevím, jestli pan ředitel Zelený je zodpovědný za byrokratickou zrůdnost státních maturit. Já
bych nesnímal odpovědnost politiků. Oni se tu patnáct let hádali, měnili podmínky.
Poběží v televizi reklama na maturity jako za exministryně Kopicové?
Poběží. Nepochybně musí mít zkouška nějakou mediální podporu. Chtěl bych, aby to bylo vtipné, zajímavé. Možná to
bude formou poděkování učitelům a ředitelům.
Aby to nebyla tragikomedie.
Co je pro mě v tuto chvíli velmi alarmující, je situace kolem
ČSTV. To je pro mě v tuto chvíli tragikomedie. Kdy na jednu stranu se tu velmi rozhoduje o budoucnosti Sazky – ta
má velkou šanci být zachráněna. Ale vadí mi, že na druhou stranu tady nevystupuje silný partner za ČSTV. Hlavní
akcionář. Ač to nedělám rád, dám přirovnání: Kdyby místo předsedy ČSTV Pavla Kořána na vyjednávání posadili
plyšového medvídka, tak je na tom ČSTV výrazně lépe. Nyní chci vyzvat svazy v ČSTV, aby začaly velmi rychle jednat
o novém silném vedení. V čele by měl stát nepochybně člověk, který je uznávaný, je autoritou a má kredit. Morální.
Já mám v hlavě nějaká jména, ale já vám je neřeknu, protože by to byl polibek smrti. To, co vidím v médiích, je daň
za vyvolaný konflikt.
Co vidíte v médiích? To, že jste psal seminárku za Machálkovou? To přece musel přeposlat někdo z úřadu. Kdo
má přístup k vašemu e-mailu?
Můj e-mail je spravovaný. Ano, já se přiznám, že nedokážu odpovídat na
všechny e-maily. Na stovky e-mailů.
Odvolal jste prý svoji sekretářku.
Neodvolal a neudělám to bez jakýchkoli důkazů. Ale já jsem
za nikoho nic nepsal; já jsem autorizoval a okomentoval školní práci, protože hovořila o komunikaci ministra
školství. O komunikační zdatnosti či neobratnosti ministra školství. Velmi zajímavé téma.
Takže ta práce byla nakonec tak skvělá, že slečna Machálková dostává odměny 145 tisíc
korun?
Tak to tak určitě nebylo.
