EN
Pan profesor Keller mě ve svém komentáři Pravice už dohnala levici (Právo, 27. 4.) uvádí jako příklad pravicí (v tomto případě ODS) "nastrčeného ministra". Úkolem takového ministra nejspíš je tvářit se, jako že pravicový není, a ve skutečnosti dělat pravicovou politiku.
Jsem poctěn, že mi pan profesor věnuje takovou pozornost. Mé jméno se v jeho komentářích objevuje s železnou pravidelností, až mě to někdy nutí vzpomenout si na Catona a jeho "Carthago delenda est".
Nikdy jsem na výpady pana profesora nereagoval, protože si jej (ač tomu možná nevěří) vážím pro jeho akademickou práci. Koneckonců má právo myslet si o mně, co chce. Tentokrát však píše vyložené nepravdy. Podle profesora Kellera pravice (čili ODS) "ústy nastrčených ministrů, jako byl třeba Ondřej Liška, pracuje na zavedení školného"
To prostě není pravda. Cituji z tiskové zprávy ministerstva z 20. 3. 2009, která byla zaslána i redakci deníku Právo: "Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Liška dnes znovu zdůraznil, že připravovaný věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání nepočítá se zavedením školného na veřejných vysokých školách."
Mnohokrát jsem v médiích i na setkání s reprezentacemi vysokých škol opakoval, že Bílá kniha terciárního vzdělávání (dokument, který panu profesorovi svého času nahnal tolik strachu a kde se o školném hovoří jako o možné variantě) byl toliko podkladový materiál pro celospolečenskou diskusi o reformě vysokých škol.
Reformu totiž nelze připravovat bez seriózního a kritického zvážení všech možných alternativ. To není ani pravicové, ani levicové - to je prostě logické. Expertní tým složený i ze zástupců vysokých škol, který po skončení debaty o Bílé knize začal psát věcný záměr reformního zákona, však se školným nepočítá a školné se neobjeví ani v paragrafovém znění zákona. Jinými slovy: reforma vysokých škol bude bez školného.
Jestli mi pan profesor ještě někdy v novinách věnuje pár řádků, budu rád, když mi vysvětlí, co je na mně tak nesnesitelně pravicového. O ničem totiž nevím a stejného názoru jsou i všichni lidé, kteří mě dobře znají.
Ondřej Liška
ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Pravice už dohnala levici
(Právo, 27. 4. 2009)
Stojíme před dvěma důležitými volbami a můžeme sledovat, jak rychle pravice dohání levici.
Nejde o vývoj preferencí, ale o míru politické bezradnosti.
Po listopadu 89 se mnozí lidé vysmívali hrstce těch, kdo vystupovali levicově. Tvrdili jim, že všechny recepty levice zkrachovaly a být levicový je totéž jako být naprosto bezradný. Nabytá svoboda byla v jejich pojetí naprostou svobodou sledovat jedinou možnou cestu - cestu budování prosperity po americkém vzoru. Západní Evropa se mnohým jevila až příliš socialistická.
Narůstající problémy amerického způsobu budování prosperity nechtěla vidět a dodnes vidět odmítá především ODS, ať již pod vedením Klausovým či Topolánkovým. Náš velký vzor mezitím směřoval k velké krizi. ODS však neprokazuje schopnost zpětné vazby, která je známkou inteligence.
Hlásá nutnost snižování nákladů na práci, i když americkou ekonomiku nezachránilo ani to, že třetina zaměstnanců tam bere mzdu na úrovni či dokonce pod úrovní hranice bídy. Agituje za privatizaci systémů sociálního zabezpečení, i když ve Spojených státech to zanechalo 50 miliónů lidí bez zdravotního pojištění a čtyři pětiny málo kvalifikovaných bez jakéhokoli pojištění důchodového. Ústy nastrčených ministrů, jako byl třeba Ondřej Liška, pracuje na zavedení školného, i když ve Spojených státech jsou dnes právě studentské půjčky jedním z hlavních viníků rostoucího zadlužování mladé generace.
Zcela nezávislí experti - jakoby naklonovaní v myšlenkové dílně ODS - nás donedávna ujišťovali, že rostoucí zadluženost domácností není problémem. Americké domácnosti jsou přece zadluženy mnohem více.
Dnes se tedy již souhrn všech amerických dluhů od úrovně domácností až po federální vládu rovná hrubému domácímu produktu zbytku zemí planety. Milióny Američanů přicházejí o své domy. Skutečně je zadlužování domácností tak nevinné?
Mirek Topolánek už prohlásil, že do konkrétních diskusí o reformách ho nikdo nedostane. On bude v předvolební kampaní mluvit pouze o svobodě.
Svoboda je krásná věc. Ještě nikdy neměla naprostá bezradnost pravice tak libozvučné a povznášející jméno.
Jan Keller
sociolog
