Ministerstvo
školství,
mládeže
a tělovýchovy

Ve vašem minulém vystoupení v Učitelských novinách jste řekl, že nyní, když jste ministrem v demisi, si můžete dovolit luxus nebrat si servítky. Proč a jaké jste si bral?

Servítky ke koaličním partnerům, jež jsem neustále, ale občas marně přesvědčoval, že je nutné navýšit finanční prostředky do kapitoly školství.

To zní, jako že jste se nedohodli s ministrem financí M. Kalouskem.

Naše vláda řekla, že je nutné opustit projídání peněz z dočasného ekonomického růstu a investovat je tam, kde je to potřebné. To je přece vzdělávání. Víte, že jsem prosadil finance na navýšení nadtarifní části příjmů pedagogů a prosadil jsem s pochopením pana premiéra, aby se pod tlakem světové ekonomické krize v současné době nedotklo našeho školství.

Naznačujete, co se vám ve funkci ministra podařilo. Pokračujte.

Když jsem takto přímo tázán, řeknu, že se mi podařilo podle mého názoru změnit ministerstvo. Z uzavřeného konzervativního aparátu se stal komunikující úřad, který jedná s pedagogickou veřejností a s dalšími partnery. To souvisí i s personální stabilizací úřadu. Jsou zde lidé lidsky i odborně na výši.

Neodejdou s vámi? Nebo se rozhodnou podle toho, kdo vás nahradí?

Přesně tak. Ale víte, rok a tři měsíce, kdy jsem byl ve funkci ministra, to je v rezortu školství naprosto minimální čas k prosazení a realizaci změn. Vzdělávání se musí stát celospolečenským tématem. Jinak nikdo (už kvůli důvěře voličů) s tím nepohne. Předvolebními tématy byly lékařské poplatky, výše daní. Musí se přihlížet i na podporu vzdělávání.

Já jsem ale ještě nečetl předvolební program žádné politické strany, že se školstvím nepočítá. Jenže pak počítat přestane.

Přeji si, aby po příštích volbách byly tyto sliby naplněny, jinak se dostáváme do dlouhodobé krize.

Zeptám se na další úspěchy vašeho šéfování školství.

Podařilo se dotáhnout do konce novou podobou maturit. Začne v podobě i v termínu, jak jsme ji připravili. Můj následovník samozřejmě může rozhodnout jinak, ale věřím, že se to zdaří.

Vyvolali jsme diskuzi o standardech pedagogické profese. To je věc, která se v žádném případě nesmí uspěchat. Měl by to být prvek pro systémovou změnu ohodnocování pedagogických pracovníků. Nastavit tím kariérní řád a systém atestací, který by respektoval kvalitu a odhodlání pedagogických pracovníků, což by se projevilo na jejich výplatní pásce. Ta debata na toto téma má řadu etap, jejich výsledkem by mělo být zlepšení ohodnocování pedagogických pracovníků i jejich přípravy. A to na základě zákonné normy. Těší mne, že se do debaty o standardech zapojily i (řekněme) ty nejkonzervativnější osobnosti našeho pedagogického světa. A ne jen s apriorním odmítáním tohoto projektu, ale s návrhy, jak by se dal zdokonalit. A o to jde.

Pro mne se poněkud překvapivě ve vašem volném vystoupení v čísle UN 13/2009 objevila hodně tvrdá kritika českých pedagogy. Podle vašich slov nejsou české školy schopny dostatečně připravit své žákyně a žáky připravit na náročné výzvy současného světa. Naši čtenáři si oprávněně pomyslí, proč s tím pan ministr nic neudělal, dokud nebyl v demisi?

Já vím, že ta věta zní tvrdě. Ale za kořen této „neschopnosti" jsem na prvním místě označil neschopnost státu a minulých vlád systematicky rozvíjet podporu českého školství v oblasti financí a dalších důležitých věcí.

Ale ono to trochu vypadá, že učitelé se nesnaží, takže je to dneska ještě horší než za starého mocnářství.

Tato má věta nesměřovala kriticky k učitelům, nýbrž k mým kolegům politikům. Je to naše primární odpovědnost. Politiků v parlamentu, ve vládě a hlavně také v regionech. Jsou učitelé skvělí, průměrní i špatní, stejně jako lidé v každé jiné profesi. Kořeny problémů sahají do minulých desetiletí a stejně tak náprava bude zřejmě desetiletí trvat.

Nechci být jízlivý, ale zaplaťpánbůh, že školství má svou setrvačnost. Podle toho, jak se (s odpuštěním) mění ministři a jejich koncepce, zmítaly by se školy v chaosu.

Je to dvousečná zbraň. Větší flexibilita by nebyla na škodu. Na druhé straně, kdyby politici museli nést odpovědnost za své kroky již během jednoho volebního období, kdy jsou v čele rezortu, byli by také odpovědnější. Já jsem přišel v polovině volebního období a věděl jsem, jak je to nevděčná funkce. Ale s vděkem se v politice nemá počítat. Přijal jsem funkci ministra bez patosu skutečně jako službu a snažil jsem se ji podle toho vykonávat. A do posledního dne, kdy zde budu, ji tak hodlám vykonávat. A doufám, že moji pokračovatelé naváží na věci, které jsme za tu krátkou dobu rozjeli. Jestli dovolíte, rád bych ještě jednou zdůraznil, že ona výše zmíněná tvrdá věta o kvalitě českého školství nesmě+řovala na učitele, ale právě ke konzistentnosti státní politiky vůči oblastíi vzdělávací soustavy.

Co dál, pane ministře?

Cítím tak velikou odpovědnost za práci, která se zde na ministerstvu děje, že jsem odhodlaný, pokud mi voliči znovu dají ve volbách hlas, abych mohl být u sestavování nové povolební vlády. Pokud se tak stane, moje osobní volba bude rezort školství. Čím tímto rezort nejvíc trpěl, byla právě častá výměna vedení. Neustále přicházely nové impulsy a nedůsledně se dokončovaly projekty minulé. Doufám, že dostanu příležitost tuto situaci změnit.

DÁLE ČTĚTE: Učitelské noviny: "Uvažuji o povolebním návratu" (druhá část rozhovoru s O. Liškou)