Ministerstvo
školství,
mládeže
a tělovýchovy

V uplynulých několika měsících se  při přípravě a schvalování Bílé knihy terciárního vzdělávání a přípravě věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání rozpoutala jedna z největších debat na téma role a budoucí podoby českého vysokého školství za posledních dvacet let. V průběhu debaty bylo identifikováno několik témat, která se ukázala být pro další osudy systému terciárního vzdělávání naprosto klíčová. Šlo o následující témata:

• pojetí autonomie a samosprávy vysokých škol
• řízení vysokých škol
• procesy akreditace a hodnocení kvality
• strukturace a diferenciace systému
• financování

Většina subjektů zainteresovaných do debaty jednoznačně požadovala změny v  oblastech, které jsou uvedenými pěti tématy ovlivněny. Zásadní neshoda však panovala v provedení změn a v jejich charakteru. Celá řada konfliktních stanovisek přitom zřejmě pramenila z rozdílné interpretace jednotlivých pojmů a konceptů. To se jednoznačně ukázalo především v oblasti autonomie a samosprávy vysokých škol. Přesto by bylo velmi zjednodušené tvrdit, že proběhnuvší debata ukázala nepřekonatelné rozdíly a bariéry mezi jednotlivými pojetími reformy. Spíše se ukázalo, že celý proces je opravdu na samotném začátku a že bude proto třeba ještě vést další a věcné debaty. Následující řádky by měly sloužit jako výchozí inventura této debaty.  

Pomocí jakých nástrojů reformu provést

Jedním z klíčových témat celé reformy byla otázka charakteru legislativních nástrojů, s jejichž pomocí by měla být reforma uskutečněna. Diskutovala se tři možná řešení:

• Obsáhlejší novela stávajícího zákona č. 111/1998 Sb.
• Příprava jednoho nového zákona o terciárním vzdělávání, který bude komplexně řešit působnost, roli a charakter všech institucí, které se na systému terciárního vzdělávání podílejí
• Příprava alespoň dvou zákonů, které budou zvlášť vymezovat působnost, roli a charakter univerzitních a neuniverzitních institucí

Vedle samotného zákona o terciárním vzdělávání by se na reformě měl podílet i další zákon věnovaný finanční pomoci studentům. Jeho parametry a cíle se zatím v diskusi neobjevily.  

Na čem jsme se shodli

I přes často mediálně živený obraz zásadních rozporů v názorech na charakter reformy došlo k většinové shodě u řady klíčových témat. Jsou to: 

• Změna systému akreditací, která povede k odstranění dosavadní praxe akreditací stovek oborů a bude založena nikoli na vstupních a často i formálních ukazatelích, ale na kontinuálním hodnocení procesu vzdělávání a jeho výstupů. Její součástí by mělo být také vytvoření jednotné akreditační komise pro všechny instituce terciárního vzdělávání.
• Posílení role kvality a excelence při hodnocení a financování institucí terciárního vzdělávání.
• Důslednější strukturace systému, spojená s jasným vymezením role jednotlivých stupňů vzdělávání.
• Diferenciace institucí terciárního vzdělávání s ohledem na typ poskytovaných služeb.
• Legislativní i faktické zahrnutí institucí poskytujících krátké, profesně orientované programy.
• Posílení role a pozice managementu institucí terciárního vzdělávání, zejména rektorů.
• Odstranění nesouladu v současném právním postavení součástí vysokých škol, zejména fakult, které velmi omezuje možnosti efektivního řízení vysoké školy jako celku.
• Změnu systému financování v oblasti investic, které by se měly stát nedílnou součástí „normativů" (tedy příspěvku na vzdělávací činnost).
• Postupné zvyšovaní veřejných zdrojů na financování systému terciárního vzdělávání na evropský průměr.  

Kde jsme se shodli v cílech, ale ne v jejich provedení

Celá řada diskusí a neshod se týkala především způsobů naplnění jednotlivých cílů. Byly to:

• Vyjasnění role a pozice docentů a profesorů.
• Zahrnutí externích aktérů do procesů strategického plánování a řízení institucí terciárního vzdělávání.
• Minimalizace „politického" zasahování do činnosti institucí terciárního vzdělávání
• Nastavení podmínek, které by usnadnily získávání dalších finančních zdrojů, zejména ze soukromé sféry.
• Nastavení pravidel dlouhodobého a střednědobého financování institucí terciárního vzdělávání.  

Kde jsme se neshodli vůbec

• Vliv navrhované změny řízení a posílení vlivu externích aktérů na akademické svobody.
• Role a postavení správních rad, proces jejich ustanovování.
• Potřeba ustavení Rady pro terciární vzdělávání.
• Redefinování role akademických senátů.
• Potřeba úpravy či změny současné podoby habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem.
• Způsob volby rektora. 

Nad některými tématy dokonce žádná významnější debata zatím neproběhla. To se částečně týká i otázky zavedení školného. Ačkoli školné bylo předmětem kritiky části reprezentace (zejména zástupců studentské komory RVŠ), jeho absence v zatím poslední verzi návrhu věcného záměru zákona byla politickým rozhodnutím, nikoli výsledkem proběhlých diskusí nad návrhem věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání. Zde je třeba připomenout, že základní principy finanční pomoci studentům nebyly zatím diskutovány (věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům bude diskutován separátně).

Charakter a průběh dosavadní debaty nejlépe dokumentuje porovnání dvou zde zveřejněných dokumentů, kterými jsou nultá verze zásad věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání a verze, která již reflektovala některé připomínky vznesené v průběhu pracovních setkání s reprezentacemi vysokých škol a vyšších odborných škol.

Přílohy

 Pracovní podklad pro zpracování věcného záměru - nultá verze.pdf (772,21 KB)
 Pracovní podklad pro zpracování věcného záměru - druhá verze se zapracovanými připomínkami.pdf (690,61 KB)