6. konference ministrů odpovědných za mládež

Soluň, Řecko

7. – 9. 11. 2002

„Mládež buduje Evropu“

Závěrečné prohlášení

My, ministři odpovědní za mládež, kteří se setkali v řecké Soluni ve dnech
7. – 9. listopadu 2002 u příležitosti 6. konference Rady Evropy ministrů odpovědných za mládež:

v zdůrazňujíce základní úlohu mladých lidí při rozvoji demokratické a mírové společnosti otevřené světu;

v podtrhujíce zvláštní úsilí Rady Evropy společně s organizacemi mládeže, zejména Evropským fórem mládeže, které se během posledních 30 let zaměřily na podporu aktivní participace mladých lidí a jejich podíl na vytvoření jednotnější společnosti;

v uvědomujíce si důsledky rostoucího počtu teroristických útoků, s ohledem na demokratickou stabilitu, svobodu lidí, ochranu lidských práv a boj proti všem formám diskriminace;

v vědomi si toho, že i v dnešní Evropě jsou stále ještě některé země a regiony předmětem otevřeného konfliktu a uvědomujíce si, že stále ještě existuje nerovnost příležitostí pro ženy a muže;

v zdůrazňujíce, že přístup k základním právům, vzdělání, pracovním možnostem, zdravotní péči, technickým vymoženostem a přiměřeným životním podmínkám jsou předpokladem pro aktivní participaci mladých lidí ve společnosti;

v uvědomujíce si, čeho bylo dosaženo v návaznosti na předcházející konference Rady Evropy, první světové konference ministrů odpovědných za mládež pořádané Organizací Spojených národů v roce 1998 v Lisabonu, na odkaz na otázky mládeže v Deklaraci Evropské rady v Laekenu v roce 2001 a publikaci Evropské komise Bílá kniha „Nový impuls pro evropskou mládež“;

v vítajíce současný rozvoj spolupráce mezi Radou Evropy a Evropskou komisí, UNICEF, UNESCO, a Paktu stability jihovýchodní Evropy v oblasti mládeže.

Prohlašují, že:

1. Násilí, války a terorismus jsou pro společnosti vybudované na pluralitní demokracii
a respektu k lidským právům neakceptovatelné. S cílem toto zastavit, apelujeme na mezinárodní komunity zejména Radu Evropy, aby vyvinula ještě silnější úsilí k přípravě mladých lidí žít aktivně a demokraticky a bojovat proti extremizmu a propagandě.

Zvláštní pozornost by měla být věnována současným konfliktním oblastem, zvláště Jihovýchodní Evropě a Kavkazu.

2. Politiky mládeže musí být co nejkomplexnější, musí brát v úvahu všeobecné potřeby mladých lidí a uznávat jejich jedinečnost a originální pohled na věc.

Politiky mládeže by měly zvláště:

2.1. Být postaveny na obecných hodnotách pluralitní demokracie a lidských práv
a sledovat takové cíle jako je spravedlnost, respekt k jednotlivci, přístup k vlastní kultuře, stejné příležitosti pro ženy i muže a sociální soudržnost;

2.2. Mít působnost napříč různými sektory stejně tak jako by měly mít místní, regionální
i národní dimenzi;

2.3. Obsahovat oblast vzdělávání s ohledem na očekávání mladých lidí, podporovat přístup mladých lidí k autonomii stejně jako jejich smysl pro odpovědnost a vlastní rozhodnost a to prostřednictvím zejména dobrovolné činnosti;

2.4. Umožnit aktivní participaci mladých lidí v rozhodnutích, která se jich přímo týkají
a povzbudit jejich účast na životě společnosti;

2.5. Umožnit přístup mladých lidí na trh práce a to prostřednictvím vhodných projektů
a systému školení, která pomohou zlepšit jejich pracovní příležitosti;

2.6. Umožnit přístup mladým lidem, zejména mladým lidem s omezenými možnostmi, k informacím, které se jich týkají a to hlavně pomocí nových komunikačních technologií;

2.7. Podporovat mobilitu mládeže tím, že se budou snižovat překážky administrativního
a finančního charakteru, a podpořit rozvoj kvalitních projektů;

2.8. Podpořit neformální vzdělání/učení mladých lidí stejně jako i rozvoj vhodných způsobů, jak uznávat zkušenosti a dovednosti získané v rámci působení v mládežnických organizacích a dobrovolnou činností na místní, národní a evropské úrovni;

2.9. Podporovat spolupráci mezi politikou mládeže a politikami ve vztahu k dětem, rodině.

3. Přes rozdíly v jednotlivých zemích můžeme sledovat určité všeobecné trendy v situaci mladých lidí:

3.1. Mladí Evropané prožívají delší a komplexnější přechod k dospělosti. Delší dobu svého života se věnují studiu a vzdělávání a déle zůstávají bydlet u rodičů;

3.2. V mnoha evropských zemích je nezaměstnanost mladých lidí vyšší než je průměrná nezaměstnanost a regionální rozdíly jsou v tomto smyslu stále zřetelné. Podíl nezaměstnanosti mladých lidí těsně po dokončení studia a mladých lidí z řídce obydlených oblastí je nadprůměrný;

3.3. Na území celé Evropy roste ekonomická závislost mladých lidí na rodině a sociálním zabezpečení. Nerovnost v možnosti získat vzdělání neklesá;

3.4. Nejistota v možnosti získat příležitost v současné společnosti, globalizace, rozvoj biotechnologií a ochrana životního prostředí jsou oblasti vnímané mladými Evropany stále citelněji.

V tomto smyslu však:

3.5. Je silná potřeba svobody kulturního vyjadřování, kreativity a individuálního přístupu dnešních mladých lidí, kteří sami sebe vnímají jako nositele kultury, inovací a nových vyjadřovacích forem;

3.6. Mladí lidé mají velmi pozitivní pohled na demokracii, přestože jsou rovněž často kritičtí ke způsobu práce institucí;

3.7. Účast v občanských organizacích je v Evropě nejpodporovanější forma participace s největším zájmem ze strany mladých lidí, ačkoliv počet členů v asociacích se v každé zemi liší;

3.8. Přestože malé množství mladých Evropanů má netolerantní sociální xenofóbní názory, velká většina je otevřená a pozitivní vůči kulturním, etnickým a sociálním rozdílům v Evropském světě.

4. Členské státy by tyto zmíněné trendy měli brát v úvahu při vytváření a implementaci politik mládeže a zajistit nezbytné podmínky pro mladé lidi a jejich organizace tak, aby se mladí lidé mohli stát partnery těmto politikám.

5. Pro zajištění jednotnosti mezi politikami mládeže v jednotlivých členských státech Rady Evropy je nepostradatelná bližší spolupráce mezi Radou Evropy a orgány Evropské Unie prostřednictvím dohod o partnerství.

6. Sektor mládeže Rady Evropy by měl pokračovat ve svém intenzívním úsilí tak, aby programy a pracovních metody byly lépe využívány, a byly dále využívány inovace
a experimenty, které poznamenaly práci Rady Evropy během posledních 30 let. V tomto smyslu doporučujeme Výboru ministrů Rady Evropy:

6.1. Revidovat Rozhodnutí Rady Evropy (98) o politice mládeže s tím, že vezmou v úvahu současné Prohlášení stejně jako Rezoluci, která byla přijata během 6. konference
o prioritách sektoru mládeže na další tři roky a o situaci mladých lidí v konfliktních oblastech;

6.2. Posílit akční prostředky Evropského Fondu mládeže s ohledem na rozšíření počtu mladých lidí a organizací Evropy účastnících se programu a tak, aby se výrazně zvýšil počet žádostí o financování projektu;

6.3. Podporovat práci Evropských center mládeže ve Strasbourgu a v Budapešti a rozvoj vhodných forem spolupráce mezi existujícími centry mládeže v členských zemích, které by mohly přispět k implementaci cílů a priorit politiky mládeže Rady Evropy;

6.4. Podpořit rozvoj národních politik mládeže na společných všeobecných principech
a co nejvíce začlenit mladé lidi a jejich organizace do vytváření a implementování těchto politik;

6.5. Zajistit, že oblast mládeže bude více brána v úvahu v rámci aktivit Rady Evropy a tím dát reformě sektoru mládeže, jak byla přijata v roce 1998, konkrétní podobu.