Od 1.8.2007 je účinný zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 179/2006 Sb.“). Tato právní norma zavádí jednotný, transparentní a objektivní způsob ověřování a uznávání dovedností a vědomostí jedince bez ohledu na to, jakým způsobem je získal – zdali studiem, či praxí. Tato možnost do této doby podle dosavadních právních předpisů neexistovala, přesto že se jedná o klíčový prvek dalšího vzdělávání.
Zákon č. 179/2006 Sb. zcela nově pohlíží na jednotlivá povolání (úplné kvalifikace) které dělí na tzv. dílčí kvalifikace. Dílčí kvalifikace je část kvalifikace úplné, která je samostatně uplatnitelná na trhu práce. Úplná kvalifikace Pekař se tak dělí např. na dílčí kvalifikaci Výroba chleba a běžného pečiva, dílčí kvalifikaci Výroba jemného pečiva, dílčí kvalifikaci Výroba perníku apod.
Nový zákon tedy umožní získat osvědčení o uznání tzv. dílčí kvalifikace na základě zkouškou prokázaných dovedností a znalostí. Význam dílčích kvalifikací je podpořen požadavky světa práce, kdy zaměstnavatelé často nevyžadují po zaměstnancích dosažený stupeň vzdělání (výuční list nebo maturitní zkoušku), ale pro danou pracovní pozici stačí, pokud zaměstnanec ovládá některé pracovní činnosti pro dané povolání. Zákon č. 179/2006 Sb. přispěje k větší flexibilitě, připravenosti a uplatnitelnosti občanů na trhu práce.
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, nabyl v plném rozsahu účinnosti dnem přistoupení České republiky k Evropské unii, tj. 1. května 2004. Tento zákon upravuje obecný systém uznávání odborných kvalifikací. Základem tohoto systému je vzájemná důvěra členských států Evropského společenství v rovnocennost formálních kvalifikací a zajištění odbornosti výkonu příslušné činnosti. Osobě, která je v jednom členském státě dostatečně kvalifikovaná k výkonu určitého povolání, musí být v zásadě povolen přístup ke stejnému povolání v jiném členském státě, a to i tehdy, jestliže se dotyčné požadované vzdělání a příprava liší do určité míry v trvání nebo obsahu. Omezení se připouští jen z důvodů naléhavého veřejného zájmu, a pouze v míře nezbytné k zajištění ochrany příslušného naléhavého veřejného zájmu.
Pojem regulovaného povolání, nebo – v dikci zákona – „regulované činnosti“, v kontextu uznávání odborné kvalifikace nesmí být směšován s jeho obecným významem v jazyce českém. Tento pojem je třeba chápat ve smyslu primárního práva Společenství a směrnice jako označující jakoukoliv výdělečnou činnost, pro jejíž výkon v České republice stanoví právní předpis podmínku odborné kvalifikace, a u níž je splnění těchto požadavků kontrolováno státním orgánem, organizační složkou státu či subjektem nebo jinou organizací se státem spojenou.
Právní úprava dává uchazečům právo, aby jejich kvalifikace byla posouzena orgánem za tímto účelem určeným ve správním řízení v zákonem stanovené lhůtě a s možností dalšího přezkumu tohoto rozhodnutí, ale nezakládá uchazečům právní nárok pracovat v České republice v daném regulovaném povolání. Výsledkem řízení o uznání odborné kvalifikace uchazeče je výrok, zda je uchazeč odborně způsobilý pro výkon regulované činnosti podle zvláštního právního předpisu České republiky.
Zákon č. 179/2006 Sb. umožní získat osvědčení o uznání tzv. dílčí kvalifikace na základě zkouškou prokázaných znalostí a dovedností a přispěje tak k větší flexibilitě, připravenosti a uplatnitelnosti občanů na trhu práce. Oproti tomu zákon č. 18/2004 Sb. umožní uznání již získané odborné kvalifikace, kterou uchazeč nabyl v jiném členském státě EU, EHP nebo Švýcarsku. Díky rozhodnutí o uznání své odborné kvalifikace je uchazeč odborně způsobilý k výkonu regulované činnosti v České republice.
