Eva Hrnčířová doslova naskočila do kolotoče na Stálém zastoupení ČR při EU (SZEU) jen čtyři měsíce před českým předsednictvím v Radě EU. S bohatými zkušenostmi z médií a po téměř patnácti letech života v Bruselu pro ní už ale řada věcí nebyla nových, nemusela se proto dlouho rozkoukávat. Jako bývalá zpravodajka České televize v Bruselu znala a zná kuloáry evropských institucí i jejich fungování dobře. V řadách bruselských zpravodajů měla v tu dobu navíc řadu kontaktů z dob, kdy společně seděli vedle sebe v tiskovém středisku. Z mediální oblasti se ale Eva Hrnčířová odhodlala přejít na pověstnou "druhou stranu" a stala se tak jedním z nemála bruselských korespondentů, kteří mohou svými bohatými zkušenostmi propojovat svět médií a evropských institucí. V jejím případě jde o propojování zpravodajů mezinárodních médií v Bruselu, kterých je kolem osmi set, s českými politiky a diplomaty. Mnozí novináři ji navíc stále považují za “jednu z nich”, protože jejich práci dobře rozumí, což je pro ni a v konečném důsledku i pro Českou republiku, jako předsedající zemi, velká výhoda.
Eva by se těžko charakterizovala lépe, než podle anglického rčení, že pokud se Vám něco nedaří udělat, svěřte to zaneprázdněné matce. ("If you can´t get something done, give it to a busy mom.") Do komunikace o českém předsednictví se proto pustila s energií a elánem sobě vlastním. A protože se už v minulosti jako redaktorka České televize podílela na řadě televizních pořadů, které divákům přibližovaly EU (například magazín “U nás v Evropě”), komunikace o Evropské unii je pro ni něčím zcela přirozeným, co se prolíná celou její profesní kariérou. Do Bruselu tak odešla jako zpravodajka České televize před 15 lety a už tam zůstala, přičemž se stala maminkou tří dětí. V této době začala z Bruselu přispívat do řady dalších médií a nyní, kdy opět začala pracovat na plný úvazek jako mluvčí Stálého zastoupení a předsednictví v Radě EU, se pro ní slaďování práce a rodiny stalo velkou výzvou.
Eva Hrnčířová společně s českým premiérem Petrem Fialou v Bruselu.
Anketní otázky:
1. Pracujete ve své odborné práci
s genderovou perspektivou? Zaměřujete se také na podporu rovnosti žen a mužů jako
jedné z hodnot EU?
Přímo z genderovou perspektivou nepracuji, ale rovnosti mužů a žen v mediální sféře si všímám. Jsem tisková mluvčí,
to znamená, že mám na starosti komunikaci a PR českého předsednictví v Bruselu, což je velice náročná a rychlá práce,
ale z médií jsem na něco takového zvyklá. Naopak, když mi práce nezvedá aspoň trochu adrenalin, tak mi nepřipadá tak
atraktivní. Pořád si vlastně připadám, jako bych byla jednou nohou v médiích, protože umím uvažovat jako novinář, a
každý den to i při své práci využívám. Rovnost mužů a žen v médiích naštěstí platí – i když také ne vždycky
stoprocentně. Postavení žen v žurnalistice se ale za poslední dekády hodně posunulo. Nejen v Česku, ale i na Západě
totiž dřív platilo, že o politice píší buď jen nebo líp muži, a to už je doufám, jen přežitek. Pro mě je rovnost
mužů a žen jedna ze základních hodnot. Po 15 letech života v Belgii ale vidím nějaké rozdíly oproti Česku.
Belgické ženy jsou v rovném postavení o něco dál, než české, ale zdaleka na tom nejsou třeba tak, jak jsem měla
možnost vnímat rovnost mužů a žen ve Skandinávii.
2. Co pro Vás osobně rovnost žen a mužů
znamená?
Ačkoli máme my ženy od přírody jiné fyzické predispozice, a tudíž i schopnosti, příležitosti bychom měli mít muži i ženy naprosto stejné. Snad s výjimkou těžkých fyzických prací, kde asi ve většině obstojí muži líp. Ve svojí víc než dvacetileté kariéře jsem ale i osobně viděla, že žena musela na stejnou pozici nebo pro svěření nějakého úkolu prokázat mnohem větší schopnosti a odhodlání než muž. Není to pravidlo, ale stávalo nebo stává se to. Přitom ženy toho někdy naopak zvládnou víc. Mateřství nás naučí být efektivnější, empatičtější a méně sebestředné. Rovnost mužů a žen tak vidím kromě jiného i jako rovnost příležitostí, kdy žena má právo se rozhodnout, o kterou práci nebo pozici se bude ucházet a nebude se na ni nahlížet s předsudky, že kvůli rodině ji nebude odvádět tak dobře jako muž. Je skvělé, že v čele EU teď momentálně pracuje tolik žen - máme předsedkyni Evropské komise, Evropského parlamentu a i české předsednictví v Bruselu řídí velvyslankyně. Považuju to za něco, co by před pár lety ještě nebylo pravděpodobně možné.
3. Je pro Vás tématem slaďování pracovního s rodinným životem? Pokud ano, jak jej řešíte? Máte pocit, že je to téma také pro Vaše kolegy muže?
Jsem matka tří dětí, to myslím mluví za všechno. Sladit práci a rodinu je pro mě životní téma, protože sama jsem
dlouho řešila, jestli to vůbec bude možné. Žiju 15 let v zemi, kde je přístup k výchově děti trochu jiný, než v
Česku. Mateřská dovolená je tu tři měsíce a řada žen se po téhle době skutečně vrací do zaměstnání. Další se snaží
ještě nějakou dobu s dítětem doma zůstat, ale tříletá pauza (ne, nejde o dovolenou:)) v kariéře je tady v Belgii něco
jen stěží pochopitelného. Hodně jsem se tímto tématem proto zabývala a monitorovala ho. V Bruselu, kam jsou
lidé často vyslaní a jejich partnerky - matky třeba kvůli tomu nepracují, nebo znám i řadu takových, které jsou sice
doma, ale přesto dávají děti do jeslí plus minus od jednoho roku a věnují se buď svému osobnímu rozvoji nebo přípravě
na návrat do práce. Nechci ani ten zdejší ani ten český přístup hodnotit, protože oba mají svá pro a proti. Jeden
přístup přitom myslí víc na matku a druhý víc na dítě a najít rovnováhu není vůbec snadné. Co se mě osobně týče, ani
s jedním ze svých tří děti jsem nedokázala jít tím zdejším, belgickým, způsobem. Na druhou stranu ani s jedním jsem
nedokázala být doma tři roky. Otázka rovnosti mužů a žen se podle mě musí s narozením dětí vyřešit především v
rodině. Je nutné vyřešit otázky, zda muž přijme nějakou odpovědnost, bude jen “pomáhat” nebo bude rovnocenným
partnerem v péči o děti a domácnost?
O naše první dítě se po roce staral manžel, další dvě děti chodily od dvou let do mateřské školy. Jsem zastáncem
toho, že každá matka je jiná a tudíž by měla mít právo a možnost si život s dítětem zařídit tak, aby jí to
vyhovovalo. Platí pravidlo spokojená máma - spokojené dítě. V tom ohledu je proto potřeba zajistit flexibilitu
pracovních míst, dále zajistit péči o děti od nejútlejšího věku a hlavně bourat předsudky, že kdo není tři roky doma
s dítětem, není dobrou matkou. Není tomu tak.
Informace k zastoupení žen v Evropském parlamentu najdete zde: https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20190226STO28804/zeny-v-evropskem-parlamentu-infografika
Počet poslankyň v Evropském parlamentu se za poslední desetiletí výrazně zvýšil. Za celé období mezi lety 1952 až 1979 v něm zasedalo pouze 31 žen. Po prvních přímých volbách v roce 1979 bylo do Evropského parlamentu zvoleno 15,2 % žen. Poměr se pak každé volební období zvyšoval. Dnes tvoří ženy 39,3 % poslanců Parlamentu. Číslo překračuje světový průměr i průměr EU (v porovnání s národními parlamenty).
Za Českou republiku bylo v květnu 2019 zvoleno 7 europoslankyň, takže přesně jedna třetina. V minulém volebním období jich bylo dokonce 38 %. Podrobná tabulka zastoupení Čechů a Češek v Parlamentu od roku 2004 zde.
Prosazování rovnosti mužů a žen je jednou z priorit EU - zajímavé odkazy
k využití:
https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality/promoting-gender-equality-womens-rights-beyond-eu_cs; https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality_cs; https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality/gender-equality-strategy_cs; https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality/gender-equality-strategy_cs#strategie-pro-rovnost-en-a-mu-na-obdob-20202025
Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/vlada-dnes-schvalila-strategii-rovnosti-zen-a-muzu-na-leta-2021---2030-187164/
Téma rovnosti žen a mužů na webu MŠMT: https://www.msmt.cz/ministerstvo/genderova-rovnost
