Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milé žákyně, milí žáci,
je mi velkou ctí, že vás mohu dnes pozdravit při příležitosti zahájení školního roku 2017/2018; je to jedna z nejmilejších povinností, které jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy ve své funkci mám.
Začátek školního roku je vždy slavnostním okamžikem. Pro ty nejmenší z vás, stejně tak jako pro jejich rodiče je však ještě o něco významnější. Přeji proto všem letošním prvňáčkům, aby se jim ve škole líbilo a dařilo, aby se vždy do školy těšili a aby si kdykoliv v budoucnu nejen na tento den, ale na celá svá školní léta uchovali dobré vzpomínky.
Věřím, že i vy ostatní, kteří se dnes po prázdninách odpočatí do školy vracíte, jste se rovněž aspoň trochu těšili. Ať už na své kamarádky a kamarády, na učitelky a učitele, nebo prostě jen na něco nového, co se ve škole naučíte nebo v ní zažijete.
Rád bych právě na tomto místě řekl také několik slov nejen učitelkám a učitelům, ale i všem nepedagogickým pracovníkům, kterým pokračuje naplno další kus náročné a zodpovědné práce, kterou dělají. A obracím se také na rodiče žáků a na širší veřejnost. Vzdělávání musí být věcí nás všech - je to záležitost přežití a rozvoje společnosti. A naše společnost je v mnohém rozdělená, ztrácí se smysl pro hledání shody na základních hodnotách i kritické myšlení. Na školní vzdělávání se přitom ze všech stran hrne zdaleka ne vždy podložená kritika. Problémy, které neumíme vyřešit tam, kde vznikají, jednoduše „přehazujeme“ na školu a učitele – od občanských postojů, přes finanční a další gramotnosti, až po bezpečné chování ve škole nebo v dopravě. Je třeba odmítnout názor, že škola může vyřešit vše. Musíme neustále připomínat nejvlastnější poslání školy – zajištění kvalitního vzdělání, které nelze garantovat mimo školu, dát dětem šanci a předpoklady pro jejich osobní rozvoj. A vytvořit pro to podmínky.
Vzdělávání ve školách je pro nás přitom pro všechny naprosto klíčové: jen škola může zajistit všem dětem spravedlivý přístup ke kultuře, jen ona učí žít s druhými - právě s těmi, které jsme si sami nevybrali nebo nám je nevybrali rodiče – bez ohledu na jejich původ, zvláštnosti, výsady nebo hendikepy, jen škola je místem, kde se můžeme zabývat věcmi bezprostředně neužitečnými, přitom však naprosto zásadními pro náš další růst. Přestaneme-li o tyto klíčové funkce školy pečovat, společnost se ještě více než dnes rozpadne do sociálních ghett a bublin.
Vzdělávání však neprobíhá jen ve škole – nové metody, postupy, nástroje ve světě mimo ni musejí představovat inspiraci nebo nabídku pro zvyšování kvality. To vyžaduje lepší podmínky: materiální zázemí, finanční ohodnocení pedagogů i nepedagogů, vzdělávací příležitosti pro kariérní růst a samozřejmě také volnější ruce bez zbytečné administrativy pro vedení škol. Říkají to všichni, zejména politici před volbami. Převést slova do činů aspoň částečně se však nedaří dostatečně razantně.
Jsem si plně vědom, že poslední dva roky byly pro učitele, ale i pro rodiče a děti náročné; podařilo se nám společně prosadit řadu změn, o kterých jsem přesvědčen, že v delší perspektivě povedou k lepšímu fungování škol, k vytváření přátelského a férového prostředí a k tomu, že učitelé i děti se ve školách budou cítit dobře. Systematicky se snažíme o zlepšení postavení učitelů i nepedagogů, bojujeme za jejich lepší finanční ohodnocení, za lepší podmínky pro jejich práci, za to, aby si lidé učitelů vážili a učitelská profese byla ve společnosti brána jako potřebné, smysluplné a respektované povolání. V tomto úsilí musíme vytrvat i v dalších letech.
Ještě jednou přeji vám všem, žákům, rodičům, pedagogům i nepedagogickým pracovníkům úspěšný školní rok.
Stanislav Štech, ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Video zdravice ministra školství na FB profilu ministerstva.
