Bylo jen otázkou času, kdy se to zase objeví. Pracovní verze Bílé knihy, neboli vysokoškolské reformy z dílny ministerstva školství, počítá s odloženým školným - tedy poplatkem za studium, jehož platba je odložena na dobu, kdy se absolvent dostane na určitý plat.
Návrh, který pochází z pera ekonoma Daniela Münicha, rozhodně nepřichází úplně automaticky. Takovouto formu spolufinancování studií sice měla v předvolebním programu ODS i lidovci, v programovém prohlášení o něm není kvůli odporu zelených ani slovo. A ministr školství Ondřej Liška (SZ) těsně po svém nástupu do úřadu prohlašoval, že se bude držet vládního programu. Za změnu názoru a odvahu, s níž otázku otevírá v době vášnivých debat o poplatcích u lékaře, lze vládu jen pochválit - i když je pravda, že návrh počítá se zavedením až v roce 2010, což se tohoto týmu už nemusí týkat. Navržená forma školného funguje v mnoha zemích světa třeba v Austrálii nebo Velké Británii a je podle všeho dobrým řešením hned několika problémů. Jednak odstraňuje sociální nerovnost, kterou paradoxně systém bezplatného školství uchovává - půjčku si mohou vzít všichni studenti, tedy i ti, kteří by se jinak na vysokou neodvážili z ekonomických důvodů. Navíc v některých zemích, kde tento systém funguje (Velká Británie), může student peníze z půjčky na studium použít i na běžné živobytí. Za druhé - tento model může přinést školám více peněz, a těch jak známo není nikdy nazbyt. A za třetí v této souvislosti platí známý předpoklad, že změna motivvuje jak školy, tak studenty. Studentům nebude jedno, že vyučující nepřišel na přednášku nebo nemá čas se jim věnovat, a pod tímto "zákaznickým" tlakem studentů se musí změnit i školy. Tedy jak říká ministr Liška: potřebujeme dát do souvislosti kvalitu vzdělávacího procesu a odpovědnost jak univerzity, tak studujícího.
Studenti - jak se ukázalo ve čtyři roky starém výzkumu Sociologického ústavu provedeném mezi dvanácti tisícovkami vysokoškoláků - sice nebudou skákat dva metry radostí (nějakou formu finanční spoluúčasti byla ochotna akceptovat jen těsná většina), ze všech možností se jim ale nejvíc líbilo právě odložené školné.
